Budování týmu Gunners v průběhu sedmi let: Arteta vnáší víru do samotné podstaty šampionů

Jak na tom byl Arsenal před sedmi lety? Tým se krčil na 15. místě tabulky, v kabině panoval rozvrat, veteráni hráli bez zápalu a mladí hráči neviděli žádnou budoucnost. Fanoušci v Dětský Dresy Levně na stadionu Emirates často slyšeli spíše pískot než povzbuzování; když odcházeli, znak na jejich zádech jako by pálil naléhavou otázkou: *Zaslouží si tento tým ještě vůbec přezdívku Gunners?* To, co Arteta převzal, nebyla jen trenérská funkce, ale hromada střepů. Zbavil se Aubameyanga a očistil kabinu od toxických vlivů; přivedl z Manchesteru City specialistu na standardní situace Nicolase Jovera, aby proměnil tyto momenty ve smrtící zbraň; a do popředí vytáhl mladíky, jako jsou Saka a Martinelli. Dres Arsenal dětský na tribunách – nesčetněkrát nasáklý potem – se pomalu proměnil z „břemene nostalgie“ zpět v „symbol hrdosti“.

Nejtěžší zkouškou bylo třikrát za sebou skončit na druhém místě v Premier League – tak blízko, a přece na dosah ruky, a přitom nedosažitelně daleko. Arteta však nikdy neuhnul ze své cesty: za kostru týmu zvolil vlastní akademii, za šlachy disciplínu a za životodárnou krev intenzivní presink. V minulé sezóně konečně vrátil do severního Londýna trofej pro vítěze Premier League, na kterou klub čekal 22 let. Večer triumfu, kdy se nad tribunami vzedmulo moře červenobílých dresů, byl jasným shrnutím oněch sedmi let: přestavba týmu není kouzlo, je to proces, při němž se nit po niti všívá víra zpět do samotné látky, z níž je klub utkán.

Pokud zbývá nějaký nesplněný úkol, je to zisk trofeje Ligy mistrů – jediné ceny, která Arsenalu v jeho historii vždy unikala. V minulé sezóně byli nesmírně blízko vrcholu evropského fotbalu, avšak účast ve finále jim nakonec unikla. Příběh však nekončí: Arteta se nyní chystá prodloužit smlouvu, možná až do roku 2029, což znamená, že stadion Emirates bude svědkem jeho desátého roku v čele týmu. Dlouholetí fanoušci, kteří kdysi ve svých dresech hlasitě nadávali, dnes na stadion vodí vlastní děti oděné ve stejných červenobílých barvách – na obzoru se nepochybně rýsuje „druhý poločas“ Gunners, červenobílá smršť v Lize mistrů.